Ing. Václav Baštýř

Je to stará pravda, že s postupujícími lety jakoby kdysi hluboké vjemy a prožitky ztrácely svou intenzitu a původní náboj. A stejně tak trochu vyčpívají a ztrácejí  svou váhu a obsah i některé pojmy v  politice a veřejném životě. Jsme svědky jisté obecné  devastace pojmů. 

Například stávka je pro mne opravdu výjimečným, krajním a hraničním řešením jinak neřešitelné a hlavně fatální situace. Jakkoliv si přeji politiku sociálně bezkonfliktní a pokud možno spravedlivou, nikdo z nás nežije ve vzduchoprázdnu, ale  v reálném světě s reálnými bobtnajícími  problémy. Problémy letitými, jež je ale nutné řešit okamžitě, jinak nás budou bolet daleko, daleko více. A proto vím, že pro mnohé z těch šesti set padesáti tisíc rodin státních zaměstnanců možná nenastávají zrovna časy hojnosti. Vím ale též, že řešení je nutné, když to neudělali ti před námi. Řada renomovaných ekonomů i politologů připouští, že vláda Petra Nečase, jakkoliv nekompromisní ve svých nepopulárních, ale nutných krocích, sklízí hněv protestující veřejnosti neoprávněně. Činí pouze to, co měly už dávno učinit a neučinily vlády předcházející. Je to vždycky pohodlnější a bezpečnější, odsouvat problémy a nechávat nepříjemná řešení na ty druhé a pak stát pěkně v závětří a mnou si ruce, jak se to těm druhým „nedaří“. Někteří z těch, kteří za dnešní stav bezprostředně mohou, si dokonce jdou veřejně přisadit polínko pod hranici, na níž se griluje vláda, která nedělá nic jiného než že tahá kaštany z ohně za někoho jiného. Už jen proto, aby tento stát mohl v klidu fungovat dál.