Pozitivní vzpoura aneb Chvála místním

Praha 8. 9. 2011

Na jihu Čech jsem prožil celý život. A proto je pro mne Země živitelka něčím daleko větším než jen pouhou výstavou, přehlídkou, možností nakoupit nebo naopak ukázat se, ať už jsem zemědělský prvovýrobce, potravinář, politik nebo obyčejný návštěvník.
 
Mám celkem kontinuální možnost sledovat a porovnávat, jak se mění výstava jako taková, jak se mění její priority, obsah i duch… Už se sem naštěstí dávno nejezdí jen za masovými nákupy nedostatkového zboží, banánů a brousků na kosu, a na točené a kapra s dechovkou v Pivovarské. Už se sem naštěstí jezdí i za poznáním. Převaha těch, kteří sem přicházeli kvůli spotřebě, se dávno přelila v energii těch, které sem vede potřeba něco předvést, ukázat výsledky své práce, získat informace.
 
Z letošní Živitelky jsem si i já odnesl některá poznání. A výjimečně nebudu kritický. Protože zemědělci pro mne nikdy nebyli jenom těmi, kteří nastavují ruku pro dotace. Naopak. Musí za jakýchkoliv podmínek zorat, zasít, sklidit, nakrmit, poklidit, udržovat i dělat tuhle krajinu ještě krásnější a nás přes veškerou míru globalizace obchodu s potravinami dobře krmit.
Nikdy se na ně proto nemohu dívat s velkoměstským despektem. Jásám nad každým místním úspěchem, nad každou regionální potravinou, jejíž uhlíková stopa nevede přes půl zeměkoule. Proto se raduji nad tím, jak pevnou pozici a jaký potenciál mají v sobě kvalitní místní potraviny. A jejich výrobci.


 

Prošel jsem si poctivě, jako každý rok, celou výstavu, především pak nový pavilón T, věnovaný právě místním a regionálním značkám. Je příjemné vědět, že vedle tradičních, velkých a silných, kteří ještě k tomu dokážou vyrábět kvalitně a chutně, tady vzniklo tolik svébytných výrobců, které jejich spotřebitelské okolí okamžitě akceptovalo a o jejichž produkci je nebývalý zájem. Rodinné farmy už nefungují jenom proto, že široko daleko nebylo kromě gruntu jiné pracovní uplatnění. Namísto pracného hledání odbytu pro svoje suroviny se naučily stavět minimlékárny, zpracovat a zhodnotit svou produkci rovnou doma na dvoře. Rodinné pekárny či řeznictví v menších místech směle konkurují velkým a silným provozům, a přes všechny obtíže i samy sílí… Ti malí (ale nejen ti) vsadili na místní tradici, chuť a poctivost. A vlastní houževnatost, podpořenou v posledních letech dobrými marketingovými nástroji a cestami, jakými jsou regionální soutěže, jako ta naše „CHUTNÁ HEZKY. Jihočesky“, farmářské trhy či prodeje „ze dvora“. A tak se mi stane, že jdu po Praze a v regálech vidím špičkové výrobky drobných jihočeských producentů vedle světových značek. To potěší.
 

Děti a dovolenkáři se mnou asi nebudou moc souhlasit, ale letos nám příroda přála. Výsledky žní jsou uspokojivé, i když správný hospodář už tak nějak z tradice není úplně spokojen nikdy. Zcela spokojeni nemůžeme být ani s naším zemědělským sektorem. S tím, jaká pravidla má od začátku nastavena, jak konzistentní je státní politika rozvoje venkova atd. To jsou dlouhodobé záležitosti, jdoucí napříč politickým spektrem českým i tím evropským. Ale pozitivní pro mne je ona revoluce zdola. Ta vzpoura malých a místních, i jen zdánlivě periferních, kteří ukazují, že i za omezených podmínek mohou být kvalitní a úspěšní, s obrovským potenciálem rozvoje.

Tahle pozitivní vzpoura mi „CHUTNÁ HEZKY“.  

Otázky a odpovědi

• Pane poslanče, očekával bych, že vzhledem ke svému vzdělání a dosavadní profesi budete spíše členem zemědělského výboru sněmovny. Proč jste se nechal zvolit do hospodářského výboru?..více >

Video

Jak je a bude

Fotogalerie