Malá svatováclavská modlitba za český venkov

České Budějovice 26. 9. 2011
 
Svatý Václave, vévodo české země… Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě…“
Slova svatováclavského chorálu je dobré si připomínat nejen na Den české státnosti. My všichni jsme dědicové české země a záleží hlavně na nás, jak s ní nakládáme. Je mi někdy do breku, když vidím na kvalitní ornici stát monstra, která mohla a měla být někde úplně jinde, fotovoltaickými elektrárnami počínaje a vyasfaltovanými parkovišti nákupních zón v satelitech konče. Za posledních deset let zcela zmizelo z agrární mapy naší země neuvěřitelných 121 tisíc hektarů zemědělské půdy. Denně je to nějakých patnáct hektarů, patnáct českobudějovických náměstí, a úbytek je výrazně rychlejší než v okolních zemích. Zemědělská půda už dnes nepředstavuje ani polovinu rozlohy ČR, je to zhruba čtyřiačtyřicet procent…
 
Samozřejmě, že se neobejdeme bez nových silnic a dálnic i dalších společensky potřebných staveb, ale ty představují jen část úbytku kvalitní zemědělské půdy. Největší kvalitativní změny totiž probíhají uvnitř zemědělského sektoru. Mizí intenzivně obdělávaná orná půda, klesá takzvané procento zornění, a jediné, co „utěšeně“ přibývá, jsou extenzivně udržované trvalé travní porosty.
 
Naprosto dokonalým zdrojem informací, takovým tereziánským katastrem moderního evropského zemědělství, je už od roku 1930 strukturální šetření Agrocenzus. To každých deset let obrátí skrz na skrz, spočítá a vyhodnotí vše, co se zemědělského sektoru týká. A je neúprosné, v některých aspektech pracuje skutečně s „tvrdými“ daty.
 
Od roku 2000 u nás ubylo 224 500 hektarů orné půdy! Takže zcela logicky se pěstuje méně pšenice, asi o osmaosmdesát tisíc hektarů, o dvaašedesát tisíc hektarů ubylo ječmene, pěstujeme méně brambor a výrazně ubylo víceletých pícnin. Naopak stoupla výměra ploch osetých kukuřicí, ale především řepkou a řepicí, které společně s ostatními olejninami stouply o více než sedmdesát tisíc hektarů. I v jižních Čechách je obrázek naprosto shodný. V posledních pěti letech nám ubyly plochy oseté obilovinami (−16 500 ha) a bramborami (−720 ha), zato přibylo řepky o téměř sedm tisíc hektarů. Jinými slovy: méně chleba, méně krmiva, více bionafty…
 
Pak se nemůžeme divit, že za posledních deset let ubylo více než jeden a půl miliónu prasat a počet prasnic není ve srovnání s rokem 2000 ani poloviční, ubylo dvě stě tisíc kusů skotu, pět miliónů kusů drůbeže. Například chov kožešinových zvířat je u nás úplně na hranici likvidace – jejich počty poklesly v posledním desetiletí o čtyřiadevadesát procent. A české zelinářství? Ze 4 600 hektarů zelinářských zahrad v roce 2000 nám jich do loňska zůstalo 200, tedy dvě stě hektarů! Samozřejmě, že pak v obchodech nemůžete najít třeba český česnek. Kde by ho kde vypěstoval?
 
Jistě, nemáme hlad, obchody jsou plné zdravých, i když přes půl světa vezených globalizovaných potravin, ale je toto stav, který je zdravý také pro český venkov? Ostatně ubylo i lidí, kteří se zemědělstvím živí. To je samozřejmě dlouhodobý trend, související s intenzifikací a mechanizací zemědělské produkce, oproti neuvěřitelným 2,3 miliónům trvale činných zemědělců v roce 1930, vloni takto pracovalo nějakých 133 tisíc osob. Z agrárního sektoru odešlo téměř sedmatřicet tisíc osob právě v posledním desetiletí. Jsou důvodem nízké mzdy, atraktivita práce v zemědělství, kvalita života na venkově? A kde vlastně leží existenční limity agrárního sektoru a funkčnosti českého venkova? To jsou otazníky možná pro sociology, marketingové specialisty, ale cítím, že velké vykřičníky pro nás, kteří se momentálně podílíme na správě věcí veřejných. Abychom si za pár let nemuseli říkat i druhou část svatováclavské modlitby:
„Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné, zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison ...“
 
(také) Václav Baštýř

Otázky a odpovědi

• Pane poslanče, očekával bych, že vzhledem ke svému vzdělání a dosavadní profesi budete spíše členem zemědělského výboru sněmovny. Proč jste se nechal zvolit do hospodářského výboru?..více >

Video

Jak je a bude

Fotogalerie