Klidné a požehnané Vánoce
Na naší politické scéně před Vánoci přituhlo více, než by to bylo milé. Měl jsem poprvé jako poslanec možnost být „u toho“, když tato vláda a potažmo země prožívala opravdu složité hodiny. Přesto vám v tomto předvánočním zamyšlení nechci a nebudu vnucovat svůj pohled na problém, vždyť každý z vás si ho beztak utvořil jaksi on-line sám. Někdo bude lát nad tím, že vláda, slibující protikorupční zemětřesení, káže vodu a sama pije víno, jiný si posteskne nad systémem financování (všech) politických stran u nás, nad rolí jednotlivce, který je možná sice notorický lhář, ale… Atd. atd. Ale předtím, než si svůj obrázek o věci zarámujeme do pevných kontur, dočkejme dalších informací, budou jistě zajímavé.
Opravdu, chtěl bych raději teď, pár hodin před Štědrým dnem, být alespoň trochu pozitivní. Dostal jsem vám v jednom e-mailu místo klasického nazdobeného elektronického přání zvukový záznam vánočního projevu Antonína Zápotockého z roku 1952. Ano, ten legendární, v němž se posluchači dozvěděli, že Ježíšek v jesličkách, symbol „starých“ Vánoc, měl vlastně připomenout pracujícím, že chudí patří do chléva. Že Ježíšek vyrostl, zestárnul, vyrostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Ale není už nahý a otrhaný, ale pěkně oblečený, v beranici a kožichu. A také přichází od Východu a nad ním září hvězda, ale ne na betlémská, ale celá řada hvězd rudých…